Cestou kolem Základní umělecké školy vás zastavují tóny, které se linou z pootevřených oken… Zavřete oči a nasloucháte. Rozeznáváte, že tóny nejsou všechny stejné. Některé jsou ještě opatrné, nesmělé – to jak se děti prvně dotýkají strun či kláves nástroje nebo rozeznívají písničkou své slavíčky. Jinde už zazní jasný tón zkušenějšího hráče, který pod svýma ručkama pomalu, ale jistě, vytváří kouzelný svět Paní Hudby. První pokusy bývají jen krátké a váhavé, ale po letech setkávání se s nástroji a učiteli – hudebníky – malují děti své příběhy pestrobarevnou paletou zvuků. Z našich malých muzikantů snad jednou vyrostou ti, kteří budou učit milovat hudbu i vás ostatní, kteří jí jen nasloucháte. Vždyť bez hudby a písniček by bylo na světě přece smutno.Nejmladší výtvarníci slaví úspěch!
Skupina žáků přípravného a 1.ročníku pod vedením paní učitelky Magdaleny Jílkové zpracovala bajku podle Ezopa "O vráně a lišce" formou leporela, a to technikou tisku z papírové koláže.
Ve výtvarné soutěži "Slovo dětmi malované", do které bylo zasláno 297 leporel z 62 škol, získali naši nejmladší umělci úžasné 1.místo ve své kategorii!
Leporelo vytvořili: Pavel Andrle, Johanka Brennan, Tereza Hoplíčková, Filip Chmel, Karolína Jahodová, Ondřej Jandl, Jaroslav Jaška, Marie Kastnerová Marie Klimešová, Nela Kynclová, Eliška Maršálková, Tomáš Neudert, Dita Pazderová, Eliška Švejdová a Magdaléna Žličařová.
Stejná skupinka žáků taktéž obdržela "Cenu poroty pro kolektivní práci" na 20. výtvarném salonu královských věnných měst!
Vejít do Základní umělecké školy, to znamená překročit práh všedních dní. Pestrobarevná paleta vás vtáhne do světa, který si můžete jen stěží představit černobílý… A tak i když venku prší, u nás je stále barevno a veselo – přesně tak, jak si to přejí naši malí malíři. Ve výtvarném oboru děti využívají svoji jedinečnou fantazii a tvořivost, jejich tvorba vás chodbami školy zavede do výtvarného ateliéru, kde pod citlivým vedením zkušených výtvarníků vznikají ta nejúžasnější díla. Díla z tradičních i méně tradičních materiálů, později se stále větším důrazem na vlastní originalitu. Stačí nahlédnout – sami uvidíte…
Chcete „si hrát“ nebo jen „chcete hrát“? A na co si dnes budeme hrát? Nebo koho a co budeme dnes hrát? Bude to hra veselá či smutná? Naučíme se smát i plakat? Zapamatujeme si ten dlouhý text? Stačí umět polovinu a tu druhou zkusit improvizovat? Nebo si napíšeme svoje vlastní dílo? Je lepší básnička nebo próza?
„Á dva, tři; druhá, dva tři; grand plié, demi plié…“ 