Cestou kolem Základní umělecké školy vás zastavují tóny, které se linou z pootevřených oken… Zavřete oči a nasloucháte. Rozeznáváte, že tóny nejsou všechny stejné. Některé jsou ještě opatrné, nesmělé – to jak se děti prvně dotýkají strun či kláves nástroje nebo rozeznívají písničkou své slavíčky. Jinde už zazní jasný tón zkušenějšího hráče, který pod svýma ručkama pomalu, ale jistě, vytváří kouzelný svět Paní Hudby. První pokusy bývají jen krátké a váhavé, ale po letech setkávání se s nástroji a učiteli – hudebníky – malují děti své příběhy pestrobarevnou paletou zvuků. Z našich malých muzikantů snad jednou vyrostou ti, kteří budou učit milovat hudbu i vás ostatní, kteří jí jen nasloucháte. Vždyť bez hudby a písniček by bylo na světě přece smutno.Okresní kolo soutěže tanečníků
Okresní kolo soutěže mají za sebou také naši tanečníci.
Obě dvě choreografie paní učitelky Venduly Pelzové s názvy Loutky: Kolombína tančí a Nedotknutelní získávají zlaté pásmo s postupem! Stříbrné pásmo pak obdrželi žáci Petra Cupera s choreografií Popelka. Taktéž stříbrné pásmo obdržela Marie Andrlíková pod vedením Kateřiny Junkové za solo choreografii s názvem Flashdance. Bronzové pásmo pak získaly žákyně Nikol Resslerové s choreografiemi Kuchyňská revue a Arcade.
Vejít do Základní umělecké školy, to znamená překročit práh všedních dní. Pestrobarevná paleta vás vtáhne do světa, který si můžete jen stěží představit černobílý… A tak i když venku prší, u nás je stále barevno a veselo – přesně tak, jak si to přejí naši malí malíři. Ve výtvarném oboru děti využívají svoji jedinečnou fantazii a tvořivost, jejich tvorba vás chodbami školy zavede do výtvarného ateliéru, kde pod citlivým vedením zkušených výtvarníků vznikají ta nejúžasnější díla. Díla z tradičních i méně tradičních materiálů, později se stále větším důrazem na vlastní originalitu. Stačí nahlédnout – sami uvidíte…
Chcete „si hrát“ nebo jen „chcete hrát“? A na co si dnes budeme hrát? Nebo koho a co budeme dnes hrát? Bude to hra veselá či smutná? Naučíme se smát i plakat? Zapamatujeme si ten dlouhý text? Stačí umět polovinu a tu druhou zkusit improvizovat? Nebo si napíšeme svoje vlastní dílo? Je lepší básnička nebo próza?
„Á dva, tři; druhá, dva tři; grand plié, demi plié…“ 

