Cestou kolem Základní umělecké školy vás zastavují tóny, které se linou z pootevřených oken… Zavřete oči a nasloucháte. Rozeznáváte, že tóny nejsou všechny stejné. Některé jsou ještě opatrné, nesmělé – to jak se děti prvně dotýkají strun či kláves nástroje nebo rozeznívají písničkou své slavíčky. Jinde už zazní jasný tón zkušenějšího hráče, který pod svýma ručkama pomalu, ale jistě, vytváří kouzelný svět Paní Hudby. První pokusy bývají jen krátké a váhavé, ale po letech setkávání se s nástroji a učiteli – hudebníky – malují děti své příběhy pestrobarevnou paletou zvuků. Z našich malých muzikantů snad jednou vyrostou ti, kteří budou učit milovat hudbu i vás ostatní, kteří jí jen nasloucháte. Vždyť bez hudby a písniček by bylo na světě přece smutno.
Vejít do Základní umělecké školy, to znamená překročit práh všedních dní. Pestrobarevná paleta vás vtáhne do světa, který si můžete jen stěží představit černobílý… A tak i když venku prší, u nás je stále barevno a veselo – přesně tak, jak si to přejí naši malí malíři. Ve výtvarném oboru děti využívají svoji jedinečnou fantazii a tvořivost, jejich tvorba vás chodbami školy zavede do výtvarného ateliéru, kde pod citlivým vedením zkušených výtvarníků vznikají ta nejúžasnější díla. Díla z tradičních i méně tradičních materiálů, později se stále větším důrazem na vlastní originalitu. Stačí nahlédnout – sami uvidíte…
Chcete „si hrát“ nebo jen „chcete hrát“? A na co si dnes budeme hrát? Nebo koho a co budeme dnes hrát? Bude to hra veselá či smutná? Naučíme se smát i plakat? Zapamatujeme si ten dlouhý text? Stačí umět polovinu a tu druhou zkusit improvizovat? Nebo si napíšeme svoje vlastní dílo? Je lepší básnička nebo próza? 
„Á dva, tři; druhá, dva tři; grand plié, demi plié…“ Lesní špalíček
Spolu s dalšími občany Poličky začala paní Hana Pražanová pracovat na oživení našeho města s myšlenkou provázat „hravé, naučné a lákavé“ prvky se slavným rodákem Bohuslavem Martinů. Projekt je dlouhodobý, snaží se přinést víc než jen hřiště typu antivandal, kterých je v Poličce víc než dost….Hlavním cílem je seznámení se zajímavým životním příběhem našeho „Bohouška“ a zachovat u tohoto poznání hravost.
Nyní vzniká netradiční posezení ve tvaru houslového klíče a to konkrétně na louce směr přehrada. Skvělý nápad, aby se také děti ze ZUŠ podílely na realizaci měla p. uč. Lucie Muchovičová a přidají se také žáci literárně dramatického oboru pod vedením p. uč. Aleny Chlebounové.
Vznikly zde také schody z dřevěných špalíčků... A proč houslový klíč a proč Špalíčky?
Houslový klíč otevírá notovou osnovu – každou písničku, klíčem odemykáte a můžete otevřít něco nového, tajuplného… - tohle posezení je prvním místem, které odstartuje (odemkne) realizaci dlouhodobého projektu pro naše město. Špalíčky a schody – jistě víte, že Bohouš se narodil na věži a po schodech musel denně scházet dolů do školy, na housle, za kamarády… A špalíčky? Nechal se inspirovat K.J. Erbenem a jeho lidovou tvorbou, takže zhudebnil spoustu známých pohádek, říkanek, her… do uceleného díla s názvem „Špalíček“.
Srdečně Vás zveme, i Vaše dětičky, vnoučky, neteře či synovce, na slavnostní otevření lesního posezení pro malé i velké děti, tematicky věnované a inspirované hudebním dílem poličského rodáka, Bohuslava Martinů, s názvem Špalíček, zkomponovaným na motivy pohádek Karla Jaromíra Erbena.
Jsme rádi, že můžeme být součástí a srdečně zveme na toto setkání v pátek 24. 5. 2024 od 16 hodin.
