Cestou kolem Základní umělecké školy vás zastavují tóny, které se linou z pootevřených oken… Zavřete oči a nasloucháte. Rozeznáváte, že tóny nejsou všechny stejné. Některé jsou ještě opatrné, nesmělé – to jak se děti prvně dotýkají strun či kláves nástroje nebo rozeznívají písničkou své slavíčky. Jinde už zazní jasný tón zkušenějšího hráče, který pod svýma ručkama pomalu, ale jistě, vytváří kouzelný svět Paní Hudby. První pokusy bývají jen krátké a váhavé, ale po letech setkávání se s nástroji a učiteli – hudebníky – malují děti své příběhy pestrobarevnou paletou zvuků. Z našich malých muzikantů snad jednou vyrostou ti, kteří budou učit milovat hudbu i vás ostatní, kteří jí jen nasloucháte. Vždyť bez hudby a písniček by bylo na světě přece smutno.
Vejít do Základní umělecké školy, to znamená překročit práh všedních dní. Pestrobarevná paleta vás vtáhne do světa, který si můžete jen stěží představit černobílý… A tak i když venku prší, u nás je stále barevno a veselo – přesně tak, jak si to přejí naši malí malíři. Ve výtvarném oboru děti využívají svoji jedinečnou fantazii a tvořivost, jejich tvorba vás chodbami školy zavede do výtvarného ateliéru, kde pod citlivým vedením zkušených výtvarníků vznikají ta nejúžasnější díla. Díla z tradičních i méně tradičních materiálů, později se stále větším důrazem na vlastní originalitu. Stačí nahlédnout – sami uvidíte…
Chcete „si hrát“ nebo jen „chcete hrát“? A na co si dnes budeme hrát? Nebo koho a co budeme dnes hrát? Bude to hra veselá či smutná? Naučíme se smát i plakat? Zapamatujeme si ten dlouhý text? Stačí umět polovinu a tu druhou zkusit improvizovat? Nebo si napíšeme svoje vlastní dílo? Je lepší básnička nebo próza? 
„Á dva, tři; druhá, dva tři; grand plié, demi plié…“ MenART v Kostelci nad Orlicí
Dne 30. 5. 2026 se v krásném prostředí Nového zámku v Kostelci nad Orlicí konaly závěrečné koncerty letošního ročníku stipendijního programu MenART pro stipendisty ze skupin klavíristy Karla Košárka, flétnisty Jana Ostrého a klarinetisty Irvina Venyše. Všichni tři naši letošní stipendisté (Helena Kadidlová, Šárka Roušarová a Štěpán Jandl) tak mohli svou roční cestu symbolicky zakončit na stejném místě. 
V dopoledních hodinách nás nejprve současný majitel zámku František Kinský provedl jeho interiéry. Následně stipendisté a jejich pedagogové přijali pozvání na oběd a před samotnými koncerty jsme stihli také návštěvu zámecké kavárny. 
Pak už se v Zrcadlovém sále vše chystalo na samotné koncerty stipendistů. Nejprve se ve 14.30 představily Helča a hned po ní Šárka za doprovodu klavíristky Silvie Ježkové. Od 18 hodin si pak Štěpán zahrál nejdříve za doprovodu klavíristy Daniela Wiesnera a následně také společně se svým mentorem Irvinem Venyšem.
Pak už se v Zrcadlovém sále vše chystalo na samotné koncerty stipendistů. Nejprve se ve 14.30 představily Helča a hned po ní Šárka za doprovodu klavíristky Silvie Ježkové. Od 18 hodin si pak Štěpán zahrál nejdříve za doprovodu klavíristy Daniela Wiesnera a následně také společně se svým mentorem Irvinem Venyšem.Všichni naši stipendisté načasovali formu na výbornou, a přestože teploměr ve zcela zaplněném sále vystoupal až na 26 stupňů, vymáčkli ze sebe kromě posledních kapek potu také strhující výkony, které publikum náležitě ocenilo! 
Všem třem moc gratulujeme. Díky nim se Polička opět ukázala ve vynikajícím světle. Zapomenout samozřejmě nesmíme na jejich pedagogy, kteří je společně spolu s mentory na tyto koncerty připravili, a také si je včera náležitě užili - děkujeme tímto Kateřině Grubhofferové, Lence Kubík a manželům Jandlovým.
Velké poděkování patří také početné skupině „fanoušků“ nejen z Poličky, kteří přišli naše stipendisty podpořit!
Velké poděkování patří také početné skupině „fanoušků“ nejen z Poličky, kteří přišli naše stipendisty podpořit!
